Dávení vs. dušení: rozdíl, který by měl znát každý rodič

Tady je ten moment, kterého se každý rodič obává: vaše dítě si vezme sousto, zastaví se a během dvou sekund vystřídá sedmnáct výrazů v obličeji. Je v pořádku? Máte něco dělat? Odpověď závisí zcela na tom, co z těchto dvou velmi odlišných věcí se právě děje – a jakmile je dokážete odlišit, stolování přestane být adrenalinovým sportem.

Dávení: hlučné, dramatické a ochranné

Dávení je normální, zdravý reflex. Když se kousek jídla dostane někam, kde si s ním dítě ještě neumí poradit, dávení ho posune dopředu – pryč od dýchacích cest. Vypadá to dramaticky: kašel, prskání, slzení očí, zčervenání v obličeji, někdy i malé ublinknutí. Zní to také dramaticky. A o to jde: hluk znamená, že vzduch proudí.

U malých dětí je dávivý reflex spouštěn mnohem více vpředu v ústech – jsou to přírodní „tréninková kolečka“ pro jedení. S praxí se postupně posouvá dozadu, a proto se děti, které s jídlem začínají, dáví často, zatímco ty zkušenější jen zřídka. Každé dávení je pro vaše dítě lekcí, kam jídlo patří a kam ne.

Dušení: tiché a nebezpečné

Dušení nastává, když jídlo zablokuje dýchací cesty. Příznaky jsou opakem dávení: dítě je tiché nebo vydává jen slabé, pískavé zvuky, nemůže efektivně plakat ani kašlat, může vypadat vyděšeně a rty nebo kůže mohou začít modrat či šednout. Dusící se dítě potřebuje pomoc ihned – údery do zad a stlačování hrudníku, a pokud se dýchací cesty neuvolní, je nutné volat záchrannou službu.

Říkanka, kterou učíme rodiče: "Hlučné a červené, nechte ho, je to přirozené. Tiché a modré, pomoc je nutné provést."

Co dělat, když se dítě dáví

Působí to velmi nepřirozeně, ale správná reakce na dávení je: zůstat v klidu a nechat reflex pracovat.

• Nesahejte prstem do úst dítěte – můžete jídlo zatlačit hlouběji a z dávení udělat dušení.
• Nevytahujte dítě ze židličky ani ho během dávení neplácejte po zádech; vzpřímená poloha s mírným předklonem je přesně to, co dítě potřebuje, aby si poradilo samo.
• Klidně komentujte situaci („zvládneš to, posuň to dopředu“) – váš obličej je pro dítě barometrem. Pokud budete při každém dávení panikařit, jídlo začne být pro dítě strašákem.

Pět návyků, které skutečně snižují riziko dušení

• Připravujte jídlo podle věku. Tvar a textura jsou důležitější než jídlo samotné – rozčtvrcené hroznové víno je v pořádku, zatímco celé je nebezpečné. (Přesně to ukazují naše průvodci servírováním, jídlo po jídle.)
• Vždy v sedě, vždy vzpřímeně. Žádné jedení v pololeže, při lezení, chození nebo v autosedačce, kde na dítě nevidíte.
• Zůstaňte na dosah ruky při každém jídle i svačině. Dušení je tiché – z vedlejší místnosti ho neuslyšíte.
• Vyhněte se potravinám s nejvyšším rizikem v rizikových formách: celé hrozny a cherry rajčata, celé ořechy, kousky syrového jablka nebo mrkve, kolečka párků, popcorn, marshmallows, lžíce hustého ořechového másla.
• Udržujte stolování v klidu. Smích, pláč nebo leknutí s plnou pusou jsou chvíle, kdy jídlo může zaskočit.

Ještě jedna věc: absolvujte kurz

Kurz první pomoci pro kojence (osobně nebo online, trvá pár hodin) změní vaše „doufám, že bych věděl(a), co dělat“ na „vím, co dělat“. Je to ta nejlepší investice do jistoty při krmení – pro vás i pro všechny ostatní, kteří vaše dítě krmí, včetně prarodičů.